Zdraví a krása

Od dynamiky k Hatha józe 

Jóga to je pohyb, plynutí, energie těla i mysli. Zklidnění, posilnění, meditace.

Jako malá holka jsem byla hodně aktivní. Od malička milovala pohyb na jakýkoli způsob. Řekla bych, že z rodiny jsem byla největší "střevo", které chtělo všechno zkusit, všude chodit, takže nikdy to nebylo tak, že by mě rodiče museli do pohybu nutit. Tělocvik já milovala. Šlo mi téměř vše, až na gymnastiku. Ta mi zas tak dobře nešla, chtě nechtě 😬. Provaz ani rozštěp jsem nikdy neudělala, což mě dost štvalo, ale gymnastika byla jen malá část v obsahu tělocviku, takže to nebylo něco, čím bych se zabývala celý rok. I tak jsem vždy obdivovala ty, které to umí, navíc, když se při tom člověk ještě usmívá, vypadá to, že to nic není 😁.

Pak na základní škole následovaly Sportovky, atletický oddíl, skoky do dálky, do výšky, běhy různě dlouhých tras, hod oštěpem, koulí, štafeta, soutěže. Vyfasovali jsme na závody vždy tretry a navzájem si porovnávali, kdo má nejostřejší kolíky na podrážce. Já to prostě milovala. Ten pohyb, ten adrenalin, soustředění, závody a ten pocit po závodech, když se mi něco hodně povedlo.

Pak následovalo dlouhé období volejbalové éry, který jsem hrála závodně až do mých gymnaziálních let. Poté, co jsem se dostala na školu v Praze, změnila místo pobytu a taky přibylo více povinností, už jen pro zábavu či rekreačně.
Volejbal pro mě představuje inteligentní kolektivní hru, kdy se 6 lidí na poli v rámci týmu musí dohodnout, sžít a tak nějak se naučit a vytušit, co od druhých na poli očekávat a naopak co mají očekávat oni od vás. Také se mi líbí rozmanitost druhu bodů, které můžete na poli uhrát. Jak už to můžou být body za dobré podání při začátku hry, tak dobře mířenou nebo ostrou smečí, blokama, úlivkou, nečekaným zahnáním do koncového a nejlépe krajního místa pole, kde nikdo nestojí 😊.
Bavilo mě jezdit na zápasy, trénovat několikrát v týdnu, dělat to, co mě baví, zjišťovat, co všechno tělo dokáže, když se volejbal, jeho pravidla a pozice učí a jak je může využít. A samozřejmě, jak hlava ovlivňuje to, v jakém je člověk rozpoložení, ať už to byly tréninky nebo zápasy. Podle toho se pak odvíjelo, jak se člověku dařilo či nedařilo. Ne nadarmo se říká sportovcům, nerozptylovat se před zápasem, upravit stravu, brzy spát, vstát s čistou hlavou a odpočatým tělem😊.

Souběžně s volejbalem jsem chodila do aerobiku. Zase trochu jiný pohyb, taneční, jiné fáze v rámci tohoto cvičení. Aerobik byl tehdy v pojetí čistě cvičebním, takže žádné výjezdy na soutěže atd. Chodit tam mohl úplně kdokoliv. Přivítání, rozehřátí, učení se jednotlivých cviků za pochodu, ze kterých pak vznikala postupně celá sestava, kterou jsme si na konci hodiny, za společného juchání, několikrát zatančili. To vyplavení hormonů štěstí, ten dobrý pocit, který jste pak měli. A je jedno, že lekce byly večerní, člověk i když tam přicházel unavený z celého dne, ze školy, práce, tak prostě vždycky ožil a jakoby ze sebe otřepal veškerou únavu a špatnou náladu.
Jediné výjezdy, v rámci našeho aerobiku, byly každoroční zájezdy k moři s "babama". Jezdilo se do Itálie, plný autobus ženských a byly jsme taková jedna velká rodina, parta. V našem mladém věku my dcery s našimi mamkami, později už třeba sami s kamarádkami. Kopec srandy a zážitků, k tomu dávka ranního a večerního aerobiku na prostranství u moře, za doprovodu hudby z repráků a procházejích lidí či stojícího obecenstva.

Jako studentka osmiletého gymnázia, jsem se ráda zúčastňovala i našich "Diskomaratonů" v rámci školy. Rozumějte, cvičení aerobiku - sestavy, posilovaní, výdržové pozice, vše za doprovodu rychlé hudby. Ten den vyučování nebylo, za to přihlášení účastníci, začínali cvičit podle cvičitelek, které se na pódiu střídaly co hodinu, asi od 8h ráno. Cvičilo se 55 minut v kuse a vždy 5 minut pauza a pak zpět na plac. V těch 5ti minutách jsem si vždy odskočila na záchod, napila se vody a dala buď kousek čokolády nebo lžičku medu. Takto se maraton táhl do dlouhých odpoledních až večerních hodin, podle toho, jak jsme rychle odpadaly a zvítězil ten, co zůstal jako poslední.

Tři roky po sobě jsem se umístila mezi prvními třemi, 2x zvítězila, jednou mi to uniklo, ale i tak jsem si nakonec vytančila jako první cenu horské kolo, které mi tehdy uniklo 😊. A víte co? I po osmi hodinách tančení, já byla ještě nabitější, plná energie a maximálně happy z vítězství, že nikdo nevěřil, že jsem tančila celý den. Jenže to vás tak strašně nabije a já milovala ten pocit, když člověk vytrval, věřil tomu a ono se to stalo. A zase ta hlava 😀. Řeknu vám ale, že rána a pár dalších dnů po maratonu byla pekelná. Sražená kyselina mléčná v nohách a celém těle dala vědět za své. Já nemohla chodit ani do schodů pořádně a věřte mi, že ze schodů to bylo ještě horší. Ale i tak, rok co rok jsem se zase účastnila, až mě tělocvikář zastavil a zeptal se mě, jestli nechci pro změnu předcvičovat a nechat ceny i pro jiné 😃. A já souhlasila. A věřte, to mě teda taky moc bavilo.

Tímto bych ukončila kapitolu mých dynamických aktivit v rámci pohybu a přešla k těm pomalejším, které teď mají mé srdce. Nebylo to vlastně ani tak chtěné a už vůbec ne plánované, ale okolnosti mě k tomu donutily. A jsem za to ráda, hodně mi to v době, kdy jsem na tom byla špatně jak fyzicky a psychicky pomohlo a pohyb dostal zase jiný rozměr, poznala jinou dimenzi vnímání těla.

K technikám jako je tai-chi, čchi-kung, pilates, jóga jsem se dostala v mých pozdějších letech tehdy v Praze, již po škole. Chodila jsem do práce a potkala mě taková věc, která mě tehdy dostala na kolena, nebo spíše na dno a to několikrát (ale o tom až někdy jindy, třeba jednou v té knize, co chci napsat:-) a já díky tomu, začala nacházet jiné cesty, začala se ubírat jiným směrem. Doslova. Svět se mi přetočil o 360 stupňů, priority se zcela  popřehazovaly a já v tu dobu toužila jenom potom, uzdravit se, zase se hýbat, být samostatná, žít plnohodnotný život. Život se mi v té době zpomalil, já byla nucena zpomalit své tempo, ač jsem nechtěla, ale když na to zpětně koukám, tak to tak mělo být a tělo mi dalo jasný signál, tudy cesta nevede. A já jsem za to ráda, i když to bylo težké. I takhle začala jedna z mých cest k srdci=duši.

Zpomalila jsem, postupně začala své tělo rozhýbávat pomocí výše uvedených technik, které působily jak na tělo, tak i na mysl, což předešlé moje dynamické aktivity moc nenabízely. Tam jsem jela hlavně na výkon. Tělo i mysl se zklidnily, já se naučila posílit i námi neviditelné svaly a celkově se do tohoto typu cvičení zamilovala.

Chodila jsem na jógu Praze, tak po přestěhování se, k různým lektorům a učitelům a u každého se mi líbilo. Každý má svůj styl, pohled, úvahu, mluvený projev.

V době těhotenství jsem s dcerkou i se synem navštěvovala těhotenskou jógu a vřele doporučuji. Je to něžný pohyb pro váš i vaše miminko, intenzivní chvíle spojení mezi vámi a miminkem, příprava na porod jak po fyzické, tak i psychické stránce, práce s trpělivostí a dechem.

Nyní v rámci možnosti a když mám zajištěné hlídání dětí, navštěvuji Hatha jógu s Martinem, dlouhovlasým, životem zkušeným jogínem, kde krásně po celém dni zrelaxuji, protáhnu se, je to čas jen pro mně.
Hatha jóga je především pomalá jóga o pozicích - asánách, dechu, o zklidnění mysli.

Já se během cvičení vždy ponořím do sebe, vizualizuji si to, co nám je během cvičení řečeno a jsem neustále fascinována tím, co naše tělo a mysl dokáže. Vychutnávám si jak pohyb, klid, protažení, tak i hudbu, kterou jogín pouští (hudba šamanů), ve mně vyvolává krásné vzpomínky a pocity z pobytu u šamana v Peru, kde jsem na krátkou dobu pobývala a meditovala s mým nynějším manželem a "duševní" kamarádkou, která to vše "spáchala" :-), v rámci uzdravovací mise.
Takže po hodině a něco odcházím odpočatá, protažená, zrelaxovaná, abych vnesla klid i do našeho hnízda, kde běhají, skáčou a překřikují se ty naše dvě ptáčata 😘.

A jak to s pohybem máte vy?
Mezi mé nynější oblíbené patří jak jóga, tak kolo nebo prostě procházky, výlety, venčení sebe i pejska :-)

 

S "Královnami nebes" a posvátným kakaem

Včera jsem měla možnost, věnovat se po delší době sama sobě, domluvila si hlídání malého Kryšota babičkou a vyzvednutí Juli ze školky manželem a hezky pěšky na Královské lázně s Kamilou Brenkovou.

Kamila je krásná, éterická, zcestovalá žena, s vědomostmi a praktickými znalostmi z Ayurvédy, péčí o tělo i mysl, kouzelnice a alchymistka výroby bio kosmetiky na pleť, obličej i tělo, tvůrkyně omamných parfémků a krémů všeho druhu, vyrobených za pomocí rostlinných olejů, macerovaných bylinek, květových vod, vysoce esenciálních olejů "Královen nebes" a dalších přísad.

Na workshopu nám byla představena typologie podle Ayurvédy, typy, konzistence rostlinných olejů a jejich účinky, co jsou to éterické oleje a květové vody, jak vznikají a na co se používají, poslechly si praktické zkušenosti a zážitky z cestování Kamči po světě za vůněmi. Vypily si šálek horkého posvátného kakaa, roztančily a uvolnily své tělo a pustily se do výroby krémů.
Kamila představila 5 vůní esenciálních olejů "Královen nebes" - Božskost, Vznešenost, Milující Laskavost, Moudrost a Strom nebes.
Měly jsme si vybrat jednu, nám blízkou a tu pak přidat do námi vyrobeného krému, který jsme si umíchaly ve skupinkách. Každá jsme pak měly skleněnou nádobku s umíchaným krémem, který jsme si vyrobily po společné poradě ve skupince z určitých rostlinných olejů a macerátů a pak každá dle svého pocitu přidala pár kapek vůně jedné z Královen nebes plus další tajné přísady 😊.

Řeknu vám, že já se pořádně nemohla rozhodnout, kterou Královnu si do krému vmíchám. Všechny vůně byly tak omamné, opojné, vesmírné, ujížděla jsem na vůních celé pozdní odpoledne až do večera, kdy jsem si vyrobený krém dala na obličej. Ta vůně a pocit, prostě k sežrání 😍.

K tomu šálek horkého posvátného kakaa, které otevírá srdce a vy se tak pak i cítíte, na voňavém workshopu v okruhu žen, byl třešničkou na dortu. Není co dodat, snad jen to, že se už zase brzy těším na další takovou akci.

Stejně tak si v "ujíždění" libuji i dnes, kdy jsem si hned po ranní péči namazala krém na obličej. Samozřejmě ho chtěla hned i Juli do školky a taky Kryšot nechtěl být pozadu 😄.

Pokud byste se chtěli o Kami a jejím kouzlení, alchymii, workshopech, kakaových ceremoniálech a Navaratri aneb devět nocí Bohyně dozvědět více, zavítejte na její stránky www.kamilabrenkova.cz.

Vůně v srdci/duši, mějte se rády a nezapomeňte si udělat čas i sami pro sebe 💗

Síly bylin

O síle a účincích bylin jsem se přesvědčila už nesčetněkrát. Já se s nimi vlastně nevědomky setkávala už odmalička, kdy babičky sem tam nějaké to kvítí, byliny či plody ze stromů nasbíraly a my pak jako malé děti pily čaje, domácí sirupy či používaly části květů, stonků, listů na vnější neduhy a bolístky.

Ve větší míře, opakovaně a na delší dobu jsem se dostala k čínským bylinám, odvarům z těchto bylin. Bylo to v době, kdy jsem brala silné dávky kortikoidů, které mají spoustu vedlejších účinků a navíc je to pohroma pro žaludek a střeva. Dostávala jsem k tomu ještě léky právě na žaludek, které měly zase jiné vedlejší účinky😕. Byla jsem totálně bez energie, fyzicky a psychicky na tom špatně.

Vyhledala jsem, tehdy ještě v Praze, kliniku tradiční čínské medicíny (TČM) a začala docházet k čínskému léčiteli. Byl to starý číňan s překladatelem po pravé ruce a vždy, když jsem k němu šla, tak jsem se těšila. Ano, je to divné, i přesto, že mi bylo nanic, ale rozhodně návštěvy u mého čínského léčitele, kde mě už na recepci vítali s úsměvem a poté i číňan s překladatelem, vzaly za své a já se tam vždy těšila.

Vyslechl si moje potíže, zkontroloval jazyk a tep a pečlivě si vše zapisoval a ptal se mě nejen na můj fyzický stav, ale i na psychiku, jak jím, jak spím, pitný režim, stresové situace atd.
Podle toho, co zjistil, mi předepsal namíchané bylinné směsi z čínských bylin.
Nikdy, nikdy mi nebyl dán pocit marnosti a špatných prognóz, tak jako tomu bylo u doktorů v nemocnici, kde jsem stále docházela na kontroly.
Vždy na konci sezení, což někdy trvalo i hodinu, mi číňan "kladl" na srdce, že důležitý je klid, odpočinek, žít v přítomnosti, uklidnit myšlenky, jednoduchý způsob meditace a relaxace jsem dostala v sešitku sebou, stejně tak jako s výběrem potravin, kterým bych se v té době měla vyhnout a u kterých naopak zvýšit jejich příjem. Pitný režim, pít čistou vodu, u toho jsem každopádně zůstala dodnes. Raději si dám kohoutkovou vodu, neperlivou nebo jemně perlivou vodu, vodu ze studánky, než kupované limonády, sirupy a džusy. Samozřejmě, že občas si něco dám, ale kolikrát mám dilema třeba v restauraci, co si dát, pokud to není káva, čaj nebo občas pivo a víno. Piju totiž nejraději čistou vodu a za tu chtějí "nehorázné" peníze 😄.

Příprava odvaru z čínských bylin byl tak trochu rituál, který mě provázel dennodenně, ráno a večer po dobu několika dní či měsíců s přestávkami. Nejdříve se byliny zalily vodou, nechaly se louhovat nějakou dobu, poté vařit a ještě k tomu třeba na pár minut přidána ještě další bylina. To se pak celé vařilo nějakých 40 minut, na konci scedilo a rozdělilo na dvě půlky. Jedna ráno mezi jídly a jedna večer, ke které se taky ještě něco přidávalo. Jako po pravdě, nebyl to žádný chutný čaj o páté, nebyl to čaj, byl to odvar a ještě k tomu z čínských bylin a byl to fakt mazec 😬😂.
Já jsem to ale od začátku brala tak, že při jeho přípravě jsem byla vždy myslí přítomná a navíc opakovala v duchu mou vymyšlenou mantru a vizualizaci toho, jak odvar v mém těle působí.
Tyto odvary mi hodně pomohly ke zmírnění vedlejších účinků, k dodání energie, vyřešení některých delších procesů v těle, stejně tak i čínanovi rady ohledně úpravy stravy, pitného režimu, duševního režimu. Vždy jsem od něj odcházela s úsměvem a posílená v tom, že vše je na dobré cestě a naděje umírá poslední.

V současné době mám oblíbené fytonáplasti na rýmu a nachlazení, akutní bolesti, na klouby, na bázi čínsko-tibetské receptury. Prostě vůni čínských bylin už vám z nosu nikdy nezmizí, i když ji zase někde po letech ucítíte 😊.

V průběhu let jsem se začala stále častěji setkávat i s našimi bylinkami díky manželově babičce. Babička byla nadšená bylinkářka, která ráda sbírala byliny rozmanitých druhů, ryla kořeny rostlin, které potřebovala, jak na přípravu tinktur, krémů, tak bylinky sušila, macerovala a uchovávala na lahodné a nápomocné čaje, do jídel. Věděla, kterou bylinu na co nejlépe použít, znala jejich sílu a účinky a to nejen z knih, ale především ze svých zkušeností. Milovala jsem její krémy z měsíčku, konopí či kostivalu. Dělány s láskou, ručně od A po Z.

V určité etapě mého života jsem se setkala i s peruánskými bylinami a některými produkty - Sangre de drago (míza z jihoamerických stromů Croton lechleri), výborné téměř na všechno , výživové doplňky z peruánských bylin a to všechno pro mě představuje neuvěřitelnou sílu a neustále mě životem provázejí. Nejen ze svých vlastních zkušeností, ze zkušeností šamana a místních peruánců, ale i ze zkušeností jiných, kterým pomohly, jak preventivně od zdravotních neduhů, tak už i přímo u rozjetých nemocí, leckdy vážných.

Samozřejmě se všemi bylinami se musí opatrně, obezřetně a není nad to, potkat člověka, který tomu opravdu rozumí, ví co je na co a v jakém množství, jak na přípravu a jak dlouho.

Krásnou zkušenost s našimi bylinkami mám z těhotenství, kdy jsem pila kopřivové smoothie z mladých kopřiv s citronem a melasou na dodání železa do těla. Protože hodnoty železa v krvi byly "bledé", tablety se železem mi nedělaly dobře, naordinovala jsem si na jaře a létě toto smoothie a díky sledování hodnot železa v krvi se přesvědčila na vlastní oči i kůži (více energie), jak hodnoty vzrostly.
Miluji čerstvý jarní medvědí česnek na jakýkoliv způsob, naše bylinkové čaje a koření😊.

A proč jsem vlastně napsala tento článek? Protože to stojí za zmínku a protože v současné době začínám pít čaj z našich bylinek, na pročištění a na lepší trávení. Recept z bylinek světlíku, ostropestřece, kořene hořce, truskavce, jinanu a kořene pampelišky, který mi na míru, v určitém poměru namíchal a díky jeho diagnostice čtení z oka, napsal pan bylinkář Wojnar.Ano přesně tak, podívá se Vám do očí a s přesností řekne, který orgán posílit a čím. A vy si zpětně uvědomíte, že to, co vám řekl, je pravda, protože v té oblasti jste se cítili už delší dobu třeba nekomfortně nebo něco nefungovalo, tak jak mělo.
Úsměvná je na tom ještě jedna věc, že se mě zeptal, jestli by mi nevadilo, kdybych po těch čajích přibrala 1-2 kila, řekla jsem, že nevadilo a nějak jsem to vypustila z hlavy, ale vzpomněla si na to, kdy mě třeba během dne mezi hlavními jídly přepadne hlad, ale ne takový jakože v pohodě, něco si zajím, dám si něco malého a to mi stačí. Ale mám fakt hlad a sním, co mám zrovna po ruce 😂. Takže něco asi na tom bude 😉.

Takže já začínám pít ráno, v poledne a večer, mega, mega, MEGA hořký čaj 😂.
Ale už se na něj i začínám vždy těšit, protože vím, co bylinky mají za moc💗.

PS. Dnešní slití bylinek, seskupení do tohoto užasného tvaru 😊.