Motivace

Radost má, radost tvá

Slovo RADOST, je pozitivní emoce, to víme všichni a rozhodně by v našem životě neměla chybět. Pracuje výborně pro nás samotné, tak i pro naše okolí. Člověk, když se z něčeho raduje, vnitřně i tak, že je to vidět, je to pro okolí nakažlivé, v tom dobrém slova smyslu.

Já si umím udělat radost opravdu z maličkostí, jako je východ nebo západ Slunce a to kdekoli, samozřejmě nejvíce to miluji tam, kde je na to dobrý výhled a čas, třeba u moře, na horách, v přírodě.
(Doporučuji film "Amelie z Montmartru". Někdo by řekl blbost, ale když se necháte dějem jen tak unášet, bez očekávání nějakého konce, rozuzlení situace, zjistíte, že film je především o radosti, lásce a procítění každodenních věcí, maličkostí, které prezentuje obyčejná dívka Amelie).

Mám radost z každodenních věcí a rituálů, z pozorování mých dětí, přírody, okolí, z věcí, které se mi podaří nebo na které se těším a můžu se jich zÚČASTnit, ať už jde o péči o sebe, jen tak si zajít na kosmetiku, masáž, zacvičit si, zameditovat, zaplavat, jít na procházku s pejskem, do přírody, čas, přečíst si chvíli knížku (protože při dvou živých dětech je to spíše nemyslitelné :-), čas strávený s rodinou, přáteli, zajímavé přednášky, semináře, sdílení, výstavy, výlety, dovolená, když se mi něco podaří vytvořit, poradit, poCHVÁLIT, oCENIT. A u toho bych se chtěla zastavit.

V dnešní době pochval není nikdy dost, ať už se jedná o dítě, dospělého, starého člověka. Jsem fascinovaná dnešními možnostmi, podnikavými a kreativními lidmi, kteří si jdou za svým snem, postaví strach na vedlejší kolej a dělají to, co je ve skutečnosti baví. A věřte, že je to znát :-). Produkty nebo služby, které jsou takto vytvořeny, tzn. s láskou a nadšením, stojí za to jak vizuálně, chuťově, informativně, funkčně, zábavně a takové věci sami od sebe přitahují, sílí, pomáhají, fungují.

Já, když jsem nadšená z nějakého produktu, knížky, služby, dám o tom lidem, co produkt nebo službu vytvořili, vedět buď osobně nebo psanou formou. Ať už se jedná o psanou formu typu email, facebook, messenger, instagram, webové stránky ap.
V dnešní době je tolik možností zpětné vazby, samozřejmě ta nejcenější je stále ta osobní, face to face :-).
Chci jen k tomu říct, že radost děláte sami sobě, tak i mnohdy nevědomky druhým lidem. Ono teď v té době uspěchané, někdo by si mohl myslet, že to je automatické, by se právě naopak měly tyhle malé velké věci dít. Protože za tím, co člověk pro ostatní vymyslí, vyrobí, vytvoří, zorganizuje, uspořádá, je spousta práce, energie, času, rozhodně to není procházka růžovým sadem.
Když mají ale lidé zpětnou vazbu, ať už je jákákoli, posune je to na jejich cestě dál a pokud je zpětná vazba podporující, radostná, plná nadšení, je to pro ně motivující a přenesete na ně svou radost a nadšení. A radost máte i vy :-)

Takže nebojte se věci či lidi nahlas chválit, psát jim o tom a samozřejmě v první řadě, umět se pochválit i vy sami. Ne jen za velké věci, ale i za maličkosti.

PS. Já jsem třeba v posledních dvou týdnech pochválila manžela za to, jak uvařil, děti, jak jsme si parádně užily víkend, podnikatelku, která vytváří super online kurz podnikání - www.podnikanizplaze.cz, které už mnohé lidi inspirovalo, maminku na MD, která pořádá sdílení žen a akce pro maminky a děti, dívku z instagramu, která má svou knihu a mluvené podcasty - www.terezainoslo.com, cukrářku, která tvoří výborné dorty na oko i na zub a naleznete tolik věcí kolem sebe, jen mít oči a srdce otevřená.

Jak to máte s pochvalami vy?

Planeta Země je jen jedna

Čím dál častěji kolem sebe, jak už v prostředí, kde žiji nebo formou zpráv či pořízených záběrů ze světa, vidím problémy se znečištěním, ať už je to místo, město, kde žijeme a kde se pohybujeme, příroda, ovzduší, voda - potoky, řeky, jezera, moře, oceány.

Znečištění dopravou, odpadky, plasty, které nejsou schopny se rozložit a řekami se dostávají do dalších vod, moří a oceánů, zabíjí živočichy a tvory, kteří si tento odpad pletou s potravou a nedivila bych se, až jednou dostaneme rybu na talíři, že bude uvnitř plná plastu.

Když vidím tyhle záběry, srdce se mi vždy sevře a uvědomím si, že každý musíme začít u sebe, aby se to změnilo v dobré, jak pro naši Planetu Zemi, tak pro další generace.

https://www.youtube.com/watch?reload=9&v=1qT-rOXB6NI

Já osobně se snažím třídit odpad již několik let a přijde mi to tím pádem už automatické. Ale není, protože jsou stále ještě lidé, kteří dávají vše dokupy a přitom by stačilo tak málo, začít u sebe, začít s tříděním odpadu na plast, papír, sklo, spotřebiče, komunální odpad. Alespoň takto pro začátek.

Čím dál víc si uvědomuji znečištění planety plastem. Ano, je všude kolem nás a my se s ním do kontaktu dostáváme téměř dennodenně. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem. I já mám doma plastové věci - ať už hračky, od kterých upouštím a snažím se, aby i okolí, pokud chce něco mým dětem dávat, tak hračky nejlépe ze dřeva, které jsou nejen krásné jak vně, tak uvnitř, jsou přímo kouzelné a jejich výdrž a nezničitelnost je neskutečná 😊. Kosmetika a veškeré produkty v péči o tělo, pokud jsou kupované jsou také v plastových obalech, spousta potravin, ne-li všechny.
Kolik sáčků se spotřebuje v obchodech při nákupu zeleniny, ovoce, pečiva, někde už nahrazeno papírovými sáčky, ale ne všude.
Já si tedy do obchodu beru vlastní tašku, ale když se stane, že zapomenu, koupím papírovou, většinou jsou už k dispozici, i když je dražší. Velmi uvažuji i nad výrobou nebo koupí opakovaně používaných pytlíků, jak už na zmiňovanou zeleninu a ovoce, tak na pečivo. Docela se hrozím při pohledu na množství sáčků, které si z obchodu přinesu😬. Máte někdo nějaký tip, ať už na vlastní výrobu či recyklovatelné či opakovaně použitelné pytlíky?

Prádlo jsem teď začala prát s turmalínovými koulemi, které by měly mít životnost až 2 roky při dennodenním praní. Žádný prášek, žádná aviváž, žádné znečištění vody. Chráníte přírodu, sebe a navíc za každý pár turmalínových koulí je vysazen jeden strom.

Každý máme svůj cit a smysl pro přírodu a životní prostředí. Každý si to uvědomujeme jiným způsobem. Každý to řešíme jiným způsobem a jinou rychlostí.

Co je ale důležité, začít. Uvědomit si to. Zamyslet se nad tím. Začít každý sám u sebe.
Dávám zde odkaz na mého spolužáka ze studií, tento krásný, skromný a čistý člověk, nám může být vzorem. Díky, Vašku.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=HmWrvLfKo30

Je to v našich rukou...

Víra, intuice, ruku na srdce...

Víra je něco, co dokáže otočit náš život o 180 stupňů ne-li přímo přetočit 😊.

Mám na mysli jakoukoli víru, ať už je to víra sama v sebe, přírodu, vesmír, Boha, víra v různá náboženství a směry, víra v člověka, lásku, jídlo a mohla bych pokračovat do…nekonečna. 

A mám na mysli tu zdravou víru, ne fanatickou 😀. Takovou tu víru, kdy si na to nehrajete, ale kdy to tak uvnitř opravdu cítíte. Vy to víte a nepotřebujete o tom přesvědčovat okolí ani vás okolí nezviklá, nemusíte se přetvařovat nebo si na něco hrát, například stylem, já jsem velký věřící, budu každou neděli chodit do kostela, to moji víru utvrdí a ostatní to vidí. Pokud člověk vnitru nevěří, tak může navenek říkat a dělat cokoli a ono to fungovat nebude.

Víra znamená opravdu věřit, cítit to, celým svým srdcem, celou svou bytostí, nepochybovat. 

Dát na svou intuici, pocit. Takový ten prvotní, ničím a nikým neovlivňovaný. V dnešní době je to strašně těžké, protože ze všech stran se na nás valí spousta informací, úkolů, povinností, rozhodování atd. I já mám s tím problém, co se týká větších věcí, rozhodování. Proto, abych vnímala svou intuici, ucítila ten znatelný první pocit, je dobré, pokud to člověku dělá problém a potřebuje udělat nějaké velké nebo významnější rozhodnutí, být chvíli sám/sama se sebou. Ať už formou procházky, výletu, meditace, chvíle o samotě doma, v přírodě, ve vaně, v kavárně nebo prostě na místě, kde se cítíte dobře a můžete vést monolog sami se sebou 😊. Na chvíli se zastavit a uvědomit si, kým jsem, že jsem, být vděčný, za to co mám, představit si možné ANO a NE při rozhodování, jaký pocit z toho mám a pokud je dost času o samotě, klidně přemýšlet, jak to chci mít a jakým směrem se ubírat. 

Věřit (ať už je to cokoli), důvěřovat životu, být otevřený možnostem a příležitostem a hlavně odsunout strach na vedlejší kolej. Ten bude přítomen vždy, ale je jen na nás, jaký prostor mu ponecháme. My tvoříte svou minulost, přítomnost, budoucnost.

Vše je o nastavení v hlavě, v mysli. Víme to všichni (tedy alespoň si myslím, že na nějaké úrovni) nebo tušíme.

Já vím. Ale také vím, jak těžké to je. A mě v tom hodně pomáhá víra, během let čím dál silnější a v srdci intenzivnější. Moje víra je taková směska více faktorů 😊. A každý to máme jinak. Víra má ohromnou sílu a moc. 

Paradoxně, co se týká intuice a víry, ta se mi plněji rozvinula a já ji zřetelněji pocítila v době obou těhotenství a mateřství. Možná je to i přibývajícím věkem, zkušenostmi, dobou, ale určitě teď věci vnímám jiným způsobem, než tomu bylo před dětmi.

Ruku na srdce, i já kolikrát neposlechla svoji intuici a dala na rady někoho jiného nebo že se to slušilo a patřilo, ale díky tomu, jsem to mohla zpětně pěkně vidět a vědět, že příště dám na svou intuici. 

Stále se tomu učím, naslouchat a další level, pak také konat 😊.

Máme to v sobě všichni, jen se toho nebát, nebát se být sám sebou, stát si za svým rozhodnutím, za které jsme zodpovědní jen my sami a věřit, protože víra hory přenáší ♥.